Článek uveřejněný v časopisu  RC Modely 05/2011. Všechny obrázky lze rozkliknout. Originál textu poskytnut jeho autorem, veškerá foto Vosa Team, publikování pouze se souhlasem autorů!

 

VOSA NA VLNĚ 2,4 GIGA

aneb návrat do historie trochu jinak

Stejně za to může především Ruda. Co prý si postavit VOSU, „…ale fakt jako kdysi, ale vybavit ji ovládáním jaké se nosí dnes a zkusit se poprat s naším mořem a mezi sebou, s úsměvem se vrátit někam do minulosti a zkusit, jak se létalo kdysi a co to udělá s námi dnešními blázny?“ A umíme vůbec ještě soutěžit v takové složité disciplíně, jakou je let kluzáku na čas a na místo přistání? A bude to někoho bavit – jak stavba, tak létání? 

Ruda se spojil s Pavlem a hned na začátku neztráceli čas a předem „vystřihli“ pravidla. Nevím, jak se to stalo, ale nenápadně se šířící lehkou propagací ten nápad získal jednoho po druhém. Nejspíš jsme fakt blázni. Samozřejmě velmi postupně, ona ta důvěra, že to má smysl, postupovala docela zvolna, ale dnes už je nás docela dost a dokonce i létáme! A že nás to baví, o tom žádná!

O Vose jsme téměř všichni tak trochu něco věděli, koneckonců na internetu běhá několik různých videí, jak že ta věc vypadá a jak létá. Je to prostě malý, na dnešní poměry až pidikluzák, přesně nazváno školní kluzák. Kdo by nevěděl, tak stručně: VOSA se narodila v dílně legendárního Radka Čížka (ten by se letos dožil devadesátky) v roce 1948, nejprve ve verzi s jednoduchým „véčkem“, brzy nato s „ušima“ a rovným centroplánem. Rozpětí 1070 mm resp. 1040 mm, délka přiměřená, tedy 680 resp.660 mm. Materiál tehdejší – lípa, smrk, překližka, pedik, nitě... Kluzák byl – jak jinak – zcela volný, ovládaný jen správným seřízením na zemi.

Ruda si správně hned na začátku nebral servítky a rozhodl, že se zkrátka bude soutěžit a všechny modely, které budou připuštěny do soutěže, budou autentické, co jen to jde. Velikost je jasná, zkrátka 1:1, limitem je pouze plocha křídla. A jak stojí v pravidlech: bez použití kosmických materiálů a technologií pro vlastní konstrukci. S malými výjimkami, lze tedy použít např. balzu nebo na potah cokoliv.

Tak jsme nejprve sehnali pedik, což nakonec ke všeobecnému překvapení není takový problém, jak by se zdálo, protože se v dnešní moderní době pořád používá např. pro pletení košíků. Tak jen najít tu správnou prodejnu a je to. Ostatní je dnes běžně k mání.

No nic, rozhodnutí padlo na podzim, postavím si jej taky, to dá rozum. Ruda už měl kus své Vosy hotový, u něj jako průkopníka se to dalo čekat, ostatní kluci začali stavět hlavně ústy, já jsem se rozhodl překvapit všechny a možná i sám sebe a donést svoji Vosu na přednovoroční polétání. Byla to pro Vosu jedna z posledních možností, jak poznat nostalgicky i plochu starého letiště ve Slatině, na které se v době její původní existence vesele létalo a vydrželo nám to tam až do letošního března. Teď už je letiště přeorané, a staví se tam bůhvíco a bůhví k čemu, a my máme „po ftákách“. → 

VOSA Team 2011 

VOSA 2011

Postavil jsem ten typ s „ušima“, ani nevím proč. Na stavbě samé nic není, až na to, že je to úplná nádhera. Opravdový návrat do dětství, vždyť já jsem takto klasicky stavěl naposledy někdy v roce snad 1970… Užíval jsem si to. Kdo to nezkusil, nepochopí. V duchu jsem na sebe čučel, jak je to možné, že mě to tak baví, ze stavby mám čiročirou radost, padají ze mě všechny starosti a normálně se na to těším jako kluk!

 Stavba trvala necelý týden po večerech, to nešlo přerušovat. Klasické materiály – balzu jsem použil jen na rám hlavice, ostatní je smrk a překližka, oblouky pedik. Jen jeden postup je na tehdejší dobu „kosmický“ – žebra jsou vyřezána z 1mm překližky na frézce. Využili jsme s klukama možnosti hromadné výroby. Kdyby byly takové frézky v roce 1948, určitě by je pan Čížek využíval, tak co…

Na potah jsem našel doma roličku Mikelanty, nádhernou, po smetení prachu a odtočení jednoho závitu byla dokonce čirá, bílá! Nakonec jsem ale zvolil potah Vliesem, vypadá to stejně a doufám, že víc vydrží. Ale hlavní důvod byl ještě jiný, pojal jsem totiž nápad omo-torovat ji alternativně a potřeboval jsem zajistit lepší odolnost proti palivu. Ale o tom až za chvíli.

Směrovku a výškovku jsem musel vyrobit trochu jinak, protože bylo třeba oddělit ovládaná kormidla. Někteří kluci mají přidaná kormidla z průhledného materiálu, já jsem je udělal klasicky. Tím pádem nejsou VOP a SOP odnímatelné, ale pevné. Náhony vedu 0,6mm strunou v bowdenu, ukryté jsou mezi dvěma ocasními nosníky, takže skoro pohledově neruší. V hlavici je umístěno RC ovládání: přijímač 2,4 GHz, dvě mikroserva a napájení jedním článkem Li-Ion 650 mAh. Mikro vypínač je na boku hlavice. Funguje to bezvadně.Trup je několikrát lakován a jemně broušen, aby byl krásně hladký, potažené plochy nejprve vypnuté žehličkou a pak 3x lakované napínacím a zaponovým lakem. Bylo nutné dovážit hlavici – udělal jsem otvor do špičky balzového rámu a vylil jej olovem. Trochu to zasmrdělo, musel jsem to rychle polít vodou, abych nevyhořel, ale aspoň ta zátěž nevypadne. Výsledná hmotnost Vosy k letu 250 gramů. To by šlo. →

 Nápad

Teď k tomu nápadu. Ten jsem teda tajil opravdu hodně, aby kluci nevěděli. Totiž: v roce 1981 jsem si nechal drze poslat od kamaráda emigrovaného do imperialistického zámoří motor Cox Pee Wee. Běžel asi tak 5 minut celkově, protože přiložené dvě deci originálního paliva COX (s 30 % nitrometanu) v nádherné plechovičce mi vydrželo tak akorát na to, abych motor rozchodil, a bylo po palivu. Kdo zná tehdejší situaci, je mu jasné, že byl konec, protože nitrometan sehnat jaksi nešlo.

Od té doby ležel motor doma v polici. Padl mi na něj zrak a bylo jasno: půjde na Vosu na pylon. Bude to takové setkání různých generací.

 Jenom byl celý „zabetonovaný“ zaschlým ricinem, no prostě…, nahřát, postupně rozebrat do posledního dílu, vyčistit, hlavně nic neztratit; součástky nejsou moc vidět; ještě vyřezat nové těsnění mezi nádrží (celých 2 ccm!) a karterem, složit, nahodit. Pokolikáté už a furt nic, točím jehlou na všechny strany, pořád nic, už škytá, bacha,  a najednou… Běží! On fakt běží! Tak je vyhráno.

Vymyslel jsem takový trochu dobový tvar pylonu, vysochal jsem jej a vybrousil z balzy, vyleštil a prolakoval. Připevňuje se tak, že se vloží patkami pod poutací gumu křídla. Vosa omotorováním ztěžkla o celých 32 gramů!

Při záletu jsem s překvapením zjistil, že těžiště zůstalo, kde má. Nádhera. Mělo to jeden háček: motor v té zimě nešel nastartovat, tak jsem se utěšoval, že snad v teplejším počasí…

K tomu došlo začátkem dubna na letišti ve Slatině. V krásném počasí Coxík běžel jak po másle a co bylo nejhezčí – Vosa s ním nádherně letěla a pomaličku stoupala a stoupala po celou více jak minutu, na tak dlouhou dobu totiž plná nádrž vystačí. Vystoupala tak do 100 metrů, no bomba! Byl jsem nadšený, kluci kolem překvapení, málokdo tomu věřil, že takto poletí.

Normálně Vosu vystřelujeme na gumicuku, je to paráda. Máme za sebou dva závody a atmosféra je neuvěřitelná. Ta legrace, zápolení s takovými malými mrškami, snaha udržet to éro co nejdéle ve vzduchu, hra těla pilota, pitvoření, výkřiky ↓

      

Vnitřní_vybavení Rudova Vosa, prototyp!

vnitřní vybavení Radim

Radimova výškovka

 

 

 

Motorová Vosa startuje

 

        

Bolkova Vosa potažená Mylarem... (zavřeli jsme obě oči)

a poznámky účastníků, ta radost, když se trefíte přistát do kruhu… To není vůbec sranda, protože Vosa je hračkou v moci sebemenšího větrného poryvu, čím víc nad zemí, tím víc - to se musí zažít. Jako malí kluci! A ti okolo, ti bezvosí? Velké modely stojí na stojánkách a všichni hledí a jsou vtaženi do takové vskutku jednoduché zábavy třicátých let minulého století… ti naši předkové věděli, co dělají. No nestojí to za to? Ruda na to přišel. On za to může. Díky chlape, je to bezva!

Fotky od různých autorů trošku přibližují, oč jde. Více se dočtete na www.rc-letani.cz a nebo mi napište. Mějte příjemné jaro a krásné polétání!

Happy landing!

Radim

P.S.: připomínky k článku mohou být předány jeho autorovi.

Vosa, jednoduché "V"

Vosa 1948, dvojité "V"

zpět do fotogalerie                                                                                               top - nahoru

[CNW:Counter] --1

Rudolf Brym, Brno. Založeno 2001

Přečtěte si podmínky Creative Commons License - non commercial

 

 

 

 

 

 

 

 

ÚvodPočasí Předpověď  Fotogalerie  Vosa TeamTipy a TrikySoutěžeBazárekOdkazy